Tehdy řekla věštkyňe zaklínači:
"Toto je moje rada: obuj boty železné a do ruky vezmi berlu taktéž železnou. Běž v železných botách na sám konec světa, cestu před sebou železnou holí ohledávej a vlastními slzami skápěj. Jdi ohňem a vodou, nezastavuj se, zpátky se neohlížej. Až prošlapeš železné podrážky, až odrěš železnou húl, až větrem a žárem vyschnou tvé oči tak, že již nebudou schopny ani slzu uronit, pak dospěješ na konec světa. Tam snad nalezneš to, co hledáš, to, co miluješ. Kdož ví."
Zaklínač tedy šel. Šel ohněm i vodou, za sebe se neohlížel. Než nevzal si železné boty ani berlu. Vzal jen svúj zaklínačský meč. Neposlechl slova věštkyně. A dobře učinil, poněvadž to byla mizerná věštkyňe.
Andrzej Sapkowski - Zaklínač III, Křest ohněm
Skica spred dvoch rokov keď som sa s Gwynbleiddom zoznámila po prvý krát :)
