utorok 16. augusta 2011
pondelok 8. augusta 2011
SevenSins
nedeľa 7. augusta 2011
Jednohubky: Čierna Krabica
Bohužel ne pouze strachem. Fascinace a vzrušení mnou někdy prokmitávalo a vibrovalo tak, že nebýt těch zásadních a dotěrných otázek o důsledcích, už dávno je víko odkopnuté.
Každý máme svá šílenství.
Začal jsem být frustrovaný, vzteklý a znechucený. Michal věděl přesně, jakou paseku mi svým dárkem v mých sladkých iluzích, záplatách na duši, udělá. Michal věděl. Sakra, jak já ho za to nenáviděl.
Zřejmě je něco pravdy na tom, že potlačovat svá pokušení je sebedestruktivní - že aby se člověk od něčeho očistil, potřebuje se tomu poddat, nechat to plynout jako proud vody z protržené hráze, vybuchnout do všech stran.
Povzdychl jsem si. Dávno bylo rozhodnuto, a já už proti sobě bojoval dlouho, příliš dlouho... Odmítl jsem svět, který se mě snažil vtlačit do přípustné formičky, a rozhodl se bojovat za svůj vlastní, který mě bude naplňovat spokojeností.
A tak jsem krabici otevřel, vytáhl koženou masku a pouta, a vydal se hledat svého Pána.
„Dobrý deň. Tak čo pre mňa dneska máte?“
„Balík, poprosím vás, mohli by ste sa podpísali sem.“
„Iste, ale netuším čo by to mohlo byť. Nič som neobjednával, pokiaľ si spomínam.“
„Možno na vás len niekto myslí, alebo to môže byť niečo pre vašu novú spolubývajúcu." Poštár na neho lišiacky mrkne, to chlap podráždene ignoruje zatiaľ čo vracia podpísané papiere.„No nič dovidenia.“
„Dovidenia.“ Zamrmle muž zamyslene a už aj za sebou zatresne dvere bytu. Chvíľku si neveľký nemalú krabicu obzerá keď na čiernom podklade zbadá adresu patológie... tam predsa robí moja bývalá! S istými pochybnosťami sa pustí do otvárania.
...
Vysvieteným laboratóriom sa nesie ženský hlas, veselo si pospevujúci.
In that black box
In that black box
S bujarou piesňou sa prepletajú ešte ďalšie zvuky. Chrčanie človeka s podrezaným hrdlom a napínanie popruhov na pitevnom stole.
I will send you
Head of your slut!
Takže pre dneska je to všetko, nemám dneska náladu na dlhé reči. Už len vyhlásim novú tému: Uspávanka.
A hotovo :)
piatok 5. augusta 2011
štvrtok 4. augusta 2011
streda 3. augusta 2011
Personal Animal
utorok 2. augusta 2011
Shortbus
Yeah, we all feign a laugh
We all cry in the dark
Get cut off before we start
And as your first act begins
You realise they're all waiting
For a fall, for a flaw, for the end
And there's a path stained with tears
Could you talk to quiet my fears
Could you pull me aside
Just to acknowledge that I've tried
As your last breath begins
Contently take it in
Cause we all get it in
The end
And as your last breath begins
You find your demon's your best friend
And we all get it in
The end
I can't see thru glow of the city... nothing
By Walentine :)
Pokud je kostel místo, ve kterém člověk může být blíže Bohu, tak hřbitov vytváří cestu k tomu nespatřitelnému, co se skrývá za zánikem hmoty. Kolik lidí zde asi, díky své fascinaci sebezničením, odložilo své tělo?
Někdo o sebevraždě říká, že je to odvaha, jiný slabošství. Odvaha odporovat nejzákladnější touze svého těla a určit si svůj vlastní osud. Slabošství, nedostatek síly, trmácet se svým životem dál.
Často tu chodíval. Říkával, že proto, aby nezapomněl, že život je jen cesta ke Smrti. Dodnes mi zní v uších tón toho jeho „Setkáme se na hřbitově“ – to jsem vždycky věděl, že se chce zahalit do cigaretového kouře a opít nás tak, abychom mohli divočit do sytosti. Aby na chvíli odložil tíhu vědomí vlastní pomíjivosti.
Nemohl jsem vědět, že jeho poslední „Setkáme se…“ má jiný význam, než jaký jsem mu přikládal.
Krok. Krok. Listí praská jako suché kosti – hřbitov pro něj měl krásu v každém období… Těžké jsou palčivé vzpomínky živých, oči mých démonů v tmách. Těžké je ptát se, jak brzo složím své tělo vedle jeho.